Asi bych to nepsal,ale je dobré to
zaznamenat. Byl to náramně veselý výšlap, již dávno
před tím než k němu došlo. Plány účasti byly přímonmegalomanské –
dospělí 10, děti
3
a psi 3 !!!!!!

V den „D“ to vypadalo na fiasko,ale
bratr Mira vše zachránil.Odpadávali postupně, výmluva vždy
tutová.Nakonec zůstali ti nejstálejší a to ještě nebylo vše.Krásné
mlhavé ráno a při cestě     na nádraží zvoní
telefon a „ony se nám zabouchly dveře“. Samo se nic,ale vyník byl
hned nalezen a trestán celý den.Stíhačka vlaku skupiny H se natáhla
až do Valmezu.Jen nevím kdo na tom byl hůř – Guliš nebo Šárka?
Nakonec všechno dobře dopadlo a zůstalo jen nadšení a pohoda.Zbytek
cesty do Veřovic byl již komplet. Jediné co zůstalo bez změn , byla
cesta na vrchol a dolů        do
Rožnova- cca 17 km.

Začátek stále mlhavý a vlhký, ale čím
výš tím je to lepší a najednou jako mávnutím kouzelného proutku
končí mlha a svítí sluníčko. Výhled z rozhledny na vrcholu je
nádherný,      všude pod náma moře mlhy a
tady krása.Prostě dobře postavená rozhledna a skvěle naplánovaný
termín.Cesta do Rožnova kolem pramene Jičínky byla pohodová, krásná
a pro některé možná dlouhá. Dole kafíčko a hurá do vlaku.

Jen někteří by si neměli vyzouvat boty, aby nemuseli jezdit taxíkem……..